…začala opravdu ukázkově. V prvních dnech roku 2017 bylo mrazivo, bílo – a sluníčko. Teploty neopouštěly prostor pod nulou, šikovně klesaly téměř až k -20 st. a celá Ramzová byla od hlavy k patě přikryta kyprou sněhovou peřinou.
Okamžitě se sem taky začali sjíždět první letošní lyžaři. Hned druhou lednovou neděli se skoro zdálo, že snad půjde o stávku na železnici! Tolik nádražáků, kamarádů železničních pražců z jižní Moravy – nejrůznějších profesí, že by se z nich dalo sestavit málem celé nádraží – opustilo svá pracoviště a zavítalo s lyžemi, běžkami i s kytarami po roce opět na Pacifik. Už od loňska si totiž dobře pamatovali, že strávit dny vytoužené dovolené s čistou hlavou na horách má blahodárný vliv na nezbytné načerpání sil pro další náročná období roku. Aby tak každodenní neuvěřitelná zodpovědnost jejich osobních rozhodnutí, před kterou my tady opravdu smekáme, měla zkrátka dobrý, zdravý základ.
Tuhle bezva partu vzápětí střídal opět skvělý kolektiv. Tentokrát vodáků z Pardubic. Už vloni tu vykouzlili pár nezapomenutelných večerů a muzicírováním nešetřili ani letos. Fůru zážitků si ale odváželi i oni odsud: při každodenních běžkařkých túrách si v mohutných sněhových závějích pořádně zapádlovali a taky při azurovém nebi nad hlavou řádně fotili a fotili.
V týdnu, kdy dorazili hosté z Tábora, Lanškrouna nebo z České Třebové, ožívaly denně stylové prostory dole v baru „U paŠeráka“. Dvanáctistrunná kytara šla z ruky do ruky, sypala se jedna písnička za druhou, a tak se vesele zpívalo nebo jen vděčně poslouchalo pokaždé až přes půlnoc.
I děti si přišly během jarních prázdnin na své. Každý pátek je lákaly na svahu Ski areálu Pod Klínem lyžařské závody „O ceny ramzovských sněhuláků“. Slalom zvládli i čtyřletí caparti a všichni v cíli si pak užili spoustu legrace, neboť tyhle ceny nedostávali jako obvykle vítězové, ale naopak ti, kteří to právě vůbec nečekali.
Letošní zimu si pochvalovala i naše lyžárna a s ní oba vyhřívané sušáky. Permanentně se tady zabydlovaly lyže, běžky, sáně, snowboardy a lyžáky všech velikostí. A taky smršť zážitků, provázených sladkou únavou všech těch nadšených a s lyžařskými i ubytovacími podmínkami veskrze spokojených.
Když v půli března prokoukly na zahrádkách v nedalekém Jeseníku první trsy sněženek a bledulí a už jen kopce ramzovské si bedlivě uchovávaly ještě alespoň kousek bílého koberce – smilovaly se sněhové vločky nad těmi, na které letos připadl, bohužel, poslední termín jarních prázdnin. K jejich velké radosti si tak téměř už nečekaně dosyta užili všeho, co prostě k zimě na horách neodmyslitelně patří.
Sečteno, podtrženo – letošní zima se opravdu vydařila. A podle těch hbitě se zaplňujících dalších termínů budou stejně tak úspěšná a vyhledávaná i ostatní roční období.
…začala opravdu ukázkově. V prvních dnech roku 2017 bylo mrazivo, bílo – a sluníčko. Teploty neopouštěly prostor pod nulou, šikovně klesaly téměř až k -20 st. a celá Ramzová byla od hlavy k patě přikryta kyprou sněhovou peřinou.
Okamžitě se sem taky začali sjíždět první letošní lyžaři. Hned druhou lednovou neděli se skoro zdálo, že snad půjde o stávku na železnici! Tolik nádražáků, kamarádů železničních pražců z jižní Moravy – nejrůznějších profesí, že by se z nich dalo sestavit málem celé nádraží – opustilo svá pracoviště a zavítalo s lyžemi, běžkami i s kytarami po roce opět na Pacifik. Už od loňska si totiž dobře pamatovali, že strávit dny vytoužené dovolené s čistou hlavou na horách má blahodárný vliv na nezbytné načerpání sil pro další náročná období roku. Aby tak každodenní neuvěřitelná zodpovědnost jejich osobních rozhodnutí, před kterou my tady opravdu smekáme, měla zkrátka dobrý, zdravý základ.
Tuhle bezva partu vzápětí střídal opět skvělý kolektiv. Tentokrát vodáků z Pardubic. Už vloni tu vykouzlili pár nezapomenutelných večerů a muzicírováním nešetřili ani letos. Fůru zážitků si ale odváželi i oni odsud: při každodenních běžkařkých túrách si v mohutných sněhových závějích pořádně zapádlovali a taky při azurovém nebi nad hlavou řádně fotili a fotili.
V týdnu, kdy dorazili hosté z Tábora, Lanškrouna nebo z České Třebové, ožívaly denně stylové prostory dole v baru „U paŠeráka“. Dvanáctistrunná kytara šla z ruky do ruky, sypala se jedna písnička za druhou, a tak se vesele zpívalo nebo jen vděčně poslouchalo pokaždé až přes půlnoc.
I děti si přišly během jarních prázdnin na své. Každý pátek je lákaly na svahu Ski areálu Pod Klínem lyžařské závody „O ceny ramzovských sněhuláků“. Slalom zvládli i čtyřletí caparti a všichni v cíli si pak užili spoustu legrace, neboť tyhle ceny nedostávali jako obvykle vítězové, ale naopak ti, kteří to právě vůbec nečekali.
Letošní zimu si pochvalovala i naše lyžárna a s ní oba vyhřívané sušáky. Permanentně se tady zabydlovaly lyže, běžky, sáně, snowboardy a lyžáky všech velikostí. A taky smršť zážitků, provázených sladkou únavou všech těch nadšených a s lyžařskými i ubytovacími podmínkami veskrze spokojených.
Když v půli března prokoukly na zahrádkách v nedalekém Jeseníku první trsy sněženek a bledulí a už jen kopce ramzovské si bedlivě uchovávaly ještě alespoň kousek bílého koberce – smilovaly se sněhové vločky nad těmi, na které letos připadl, bohužel, poslední termín jarních prázdnin. K jejich velké radosti si tak téměř už nečekaně dosyta užili všeho, co prostě k zimě na horách neodmyslitelně patří.
Sečteno, podtrženo – letošní zima se opravdu vydařila. A podle těch hbitě se zaplňujících dalších termínů budou stejně tak úspěšná a vyhledávaná i ostatní roční období.
